Tvůj nový pracovní prostor působí mnohem osobněji než ten předchozí. Co tě vedlo k tomu opustit sterilní minimalismus?

Ten první, který jsem měl – nebo spíš jeden z těch prvních, který byl víc vidět byl celý bílý, čistý, až sterilní. Působil strašně uhlazeně, skoro nereálně, což byla vlastně pravda. Takto vypadal jen na fotkách, v realitě tam bylo kafe, drobnosti, běžný nepořádek.

Když jsem později začal navrhovat nový dům a s ním i nový pracovní prostor, uvědomil jsem si, že to místo by mělo reprezentovat mě. Mělo by odrážet to, co se mi odehrává v hlavě být kreativní, živé, plné vizuálně zajímavých věcí, které pro mě mají nějakou hodnotu.

Od dřeva a zakázkového nábytku až po předměty, které tam mám, má všechno nějakou spojitost se mnou. Ať už jsou to krabice od věcí, které jsem si koupil, suvenýry z cest nebo artworky, které sbírám. Celý prostor je vlastně takový pohled do mojí hlavy. A přes padesát pokojovek tomu dodává charakter i duši.

Promítáš do svého místa i své hodnoty? A změnil ústup od minimalistického prostoru i tvou práci a přístup k ní?

Určitě ano. Dřív jsem byl v designu hodně o konzistenci a přesnosti. Všechno muselo být dokonale nalajnované, všechno na svém místě, všechno propojené. Ale čím jsem zkušenější, tím víc zjišťuju, že právě ten „organizovaný chaos“, vrstvy, textury a prvky reálného světa dodávají designu hloubku a estetiku.

Design pak nepůsobí ploše, ale živě. A přesně to samé, co jsem udělal se svým officem, se snažím přenést i do své práce. Chci, aby moje návrhy měly vrstvy, hloubku, osobnost. Je to trochu návrat ke kořenům k době, kdy jsem tvořil v Photoshopu. Už to není čistý minimalismus, i když mám pořád rád grid, strukturu a jasný systém. Jen k nim přidávám víc života.

Jaký vliv na tebe má to, jestli máš vlastní pracovní místo? Střídáš i někdy místa, odkud pracuješ?

Dobrá otázka. Nevšiml jsem si, že by prostředí, ve kterém zrovna pracuju, mělo zásadní vliv na to, jak pracuju. Jsem prakticky schopný dělat kdekoli od letiště v New Yorku až po vlastní kancelář. Stačí mi připojení k internetu, dobré kafe a sluchátka.

Na druhou stranu, občas potřebuju dobít kreativní baterky. A to znamená změnit prostředí ne to pracovní, ale to, ve kterém se nacházím. Jít do lesa, do přírody, nebo odjet do jiné země. To mě nabije. Ne nutně hned, ale později, když zase sedím za počítačem, cítím, že to funguje.

Všude kolem vidíme rostliny, knihy, umění… Jaký vliv mají tyto věci na tvou inspiraci a kreativní proces?

Vrátím se ke knihám. Dlouho jsem žil v přesvědčení, že mám dyslexii a že prostě nedokážu číst. Knihy jsem měl spíš jako dekoraci než něco, co bych doopravdy konzumoval. Až později jsem zjistil, že problém nebyl ve mně, ale v tom, že mi nikdo nedal knihy, které mě baví.

Když jsem objevil témata, která mě zajímají, začal jsem číst hodně a pravidelně. Teď se snažím každý den věnovat čtení alespoň půl hodiny. Takže knihy už nejsou jen vizuální doplněk, ale reálný zdroj inspirace.

Co se týče prostoru, potřebuji, aby působil příjemně. Ne sterilně, ale pohodově. Obklopuju se jen věcmi, které jsou kvalitní a mají význam ať už jsou to dárky, relikvie z cest nebo objekty, které mě inspirují vizuálně. Radši si počkám a pořídím jednu kvalitní věc než čtyřicet průměrných. Inspiruje mě kvalita, průmyslový design a předměty, které mají duši.

Kde bereš inspiraci na to, jak tvůj prostor bude vypadat? Máš nějaké ikonické nebo srdcové předměty, které ti dřív na stole chyběly?

Tenhle prostor vznikal postupně, ruku v ruce s návrhem celého domu. Na začátku to byla úplně prázdná bílá místnost  jen ten bílý stůl, který jsem si přenesl z předchozí kanceláře.

Některé prvky byly ale dané už od začátku hlavně materiály a barvy. Dřevo, které tu dominuje, se objevuje napříč celým domem i na fasádě. Mám rád konzistenci a nechci míchat desítky různých materiálů.

Zbytek ladím postupně, podle citu. Někdy něco přidám, jindy zase vrátím. Inspiraci čerpám z Pinterestu nebo Instagramu, ale vždycky podle sebe. Mám tu předměty, které pro mě něco znamenají dárky, věci z cest nebo designové kusy, které mě prostě baví.

Je to dlouhodobý proces, takový živý organismus. Možná to nikdy nebude hotové a právě v tom je to kouzlo. Je to nekonečný projekt.

Tvůj prostor není dokonale uspořádaný, ale je vidět, že je harmonický a promyšlený. Jak hledáš rovnováhu mezi chaosem a řádem při práci?

Přesně tak. Už to není o tom, že bych chtěl mít všechno nalajnované do pravého úhlu. Je to spíš o tom, aby měl prostor svůj řád a dával smysl hlavně mně. Je to trochu jako pohled do mojí hlavy děje se tam spousta věcí, barev, nápadů, ale každá má své místo a důvod, proč tam je.

Stejně přistupuju i ke svému workspace. Ten prostor je tu pro mě, ne já pro něj. Chci, aby mě inspiroval, abych se v něm cítil dobře. A když sem přivedu někoho jiného, chci, aby se necítil jako v kanceláři, ale spíš jako doma aby si dal kafe, sedl si a mohli jsme si povídat o byznysu i o životě.

Ten vibe chci, aby cítili všichni, kdo sem přijdou – nejen já.

Máš nějaký tip pro ostatní designéry, kteří si zařizují své místo pro práci a tvorbu?

To je zajímavá otázka. Podle mě je to hlavně o tom, udělat si prostor pro sebe, ne pro ostatní. To, že někde na internetu vidíte dokonalou kancelář, neznamená, že bude fungovat i pro vás. Stejné akustické panely nebo nástěnky z Ikey nejsou automaticky řešení.

Zkuste si to vytvořit tak, aby to bylo vaše. Aby ten prostor byl autentický a unikátní. Myslím, že právě autenticita je něco, co už dnes tvoří trend a hlavně, aby vám v tom bylo dobře.

Dělejte to pomalu. Klidně si to nakreslete, naplánujte, nebo to proberte s odborníkem. A když zjistíte, že to nefunguje, tak se nebojte začít znovu. Odstraňte to, co vás brzdí, a iterujte. Je to v podstatě stejné jako u digitálního designu  proces, hledání a neustálé ladění.